06.06.01.
Náš život se ustálil v zajetých kolejích. Modelka se už neotírá o nohy a nevyžaduje mazlení, jak to dělala, když jsem se zapomněl na chalupě. To stále chodila, a dožadovala se pozornosti, aby si naši lidé všimli, že nejsem doma, a aby mě přivedli zpátky.
Žádná chalupa, žádná změna. Snad jen... jestli můžu mluvit ze sebe, já se nechám rád hladit. Jsou dokonce chvíle, kdy to přímo vyžaduji. No co. Když už si mě pořídili, tak ať se starají ne? A já nutně potřebuji, aby mě někdo podrbal za ouškem, nebo na hřbetě. Jenomže od té doby, co jsem byl na chalupě tak sám, přišel jsem na chuť také nošení na rukách. To jsem dřív nesnášel. Když mě dnes Lenka vezme do náruče, a při tom na mě hezky mluví a ukazuje mi všechno kolem a k tomu mě ještě drbe za uchem... to si docela dám líbit. Dnes už ano. Samozřejmě, jakmile mě, na můj povel, postaví zpátky na zem, hned se celý otřepu, jako to dělají pejskové, když vylezou z vody, a taky se na těch místech, kdy mě Lenka hladila pořádně olížu. To dá rozum. Přece jí neukážu, že se mi to líbí. A taky je tady hygiena. Ta je nutná. Když už na mě někdo sáhne, musím to dát do pořádku.

06.06.05.
Vlezl jsem Mirkovi pod peřinu. Já vím, že zalézt pod peřinu je nebezpečné, že pod ní nejsem vidět, ale když ono je tam tak teploučko. Právě když jsem usínal, přišel Mirek a málem si na mě lehl. Byl bych placatý, jako moucha na plácačce, kdybych nebyl tak rychlý a Mirek tak pomalý. Unikl jsem o vlásek, ale přece. Mirek prohlásil, že jsem nevychovaný, když mu lezu do postele. Vstal a přišel mě do obýváku pohladit a podrbat, abych si to pamatoval. Při tom mazlení mi říkal, že Modelka je mnohem slušnější, protože si pro sebe zabrala jenom jeho židli u počítače. Já už ničemu nerozumím. Že by snad Mirek chtěl, aby se Modelka přemístila do postele k Lence? O co mu šlo? Když si lehl a usnul, lehl jsem si také já. Zpátky k Mirkovi do postele. A abych splnil, co si Mirek přál, přelezl jsem za nějakou chvíli na židli u počítače. Na Lenčinu židli.

06.06.07.
Jestli něco opravdu nemáme my kočky rády, tak jsou to dveře. Věčná překážka, která se zdolává jen velmi těžko bez cizí pomoci. Já vím. Náš Honza uměl skočit na kliku dveří a tak si je otevřít. Naučil se to sám, když vypozoroval, jak to dělá naše člověčí rodina. Vzít za kliku a dveře otevřít. V případě kočky to znamená skočit na kliku, a to i několikrát, než se to podaří. Pro mě a Modelku příliš namáhavá činnost. Mnohem důstojnější, i když taky velmi pracné, je mňoukat a točit se kolem nohou člověka. Někdy to sice trvá, než si člověk uvědomí co chceme. Pak ale vstane a poslušně nám dveře otevře. Máme je dobře vycvičené. To Honza neuměl.

06.06.13
Lenka nám schovala oblíbený tunel. Prostě ho sbalila a neptala se nás, jestli se nám to líbí, nebo ne. Nám se to samozřejmě nelíbilo, ale jen do té doby, než vytáhla naši oblíbenou síť.K síti přivázala dlouhou gumu a tu pověsila na háček vysoko na zdi. Síť má tři patra, díry v každém z nich a dá se koupit v... jak to jen Lenka říkala, že se ten obchod jmenuje? Aha! Už vím. Ikea. Je to nějaký obchod Ikea. Asi nic moc, ale prodávají tam právě tyhle sítě. Původně jsou na hračky pro děti, ale my si do ní dáváme svoje hračky. Vždycky v ní máme schovanou nějakou tu myšku. Uuuuffffff. Že jsme se ale zase jednou vyřádili. Ani nepamatuju, kdy jsme si tak pěkně pohráli.

06.06.15.
Síť je prima, ale s tunelem se nedá srovnat. Byli jsme smutní. Čím dál víc smutní, že nemáme tunel. Lenka nás zkusila rozveselit klubíčkem z ponožek. Vítkovy ponožky, které mu už byly malé, měly příjít do koše, ale Lence to asi bylo líto, tak nám z nich udělala balónek. Ponožky namotávala jednu na druhou a tu poslední obtáhla kolem vzniklého klubka tak, jak se to obyčejně u ponožek dělá, když jsou jen dvě. Taky se vrškem jedné ponožky obtáhnou obě a je z nich malé klubko. To naše klubko je větší a Lenka nám ho krásně navoněla kozlíkovými kapkami z lékárny. To byla vůně! Úplně mě ovládla a já jsem začal s klubíčkem vyvádět, jako ještě nikdy. Dokonce ani Modelce jsem ho nepůjčil, a to už je co říct. Modelka si vždycky všechny hračky přivlastní a mě je blahosklonně půjčuje, jenom když má hodně dobrou náladu. S klubíčkem je super zábava, ale co je to platné, když nemáme tunel. Po dlouhém předvádění našeho smutku, který pomalu přecházel v zoufalství, si konečně našinci všimli, že s námi není něco v pořádku. Taky jim už došlo, že jsme smutní, protože nemáme tunel, takže teď už ho máme zase zpátky. Ne snad, že bychom se na něj hned vrhli, ale důstojně jsme jím oba prošli a se zdviženou hlavou jsme přestali mňoukat, a odkráčeli jsme na balkon. Přece si nemůžou myslet, že se radostí zjevíme, že? To si necháme až na noc. Respektive na brzké ráno. Tak tři, čtyři ráno, když všichni tvrdě spí. To by mohla být ta správná chvilka pro hry v tunelu.

06.06.16.
Docela chápu, že máte o mně takový zájem. Ano, je to sice nezvyklé, ale já za to stojím. Navíc mě to ani trochu neobtěžuje. Naopak. Můžu se tím chlubit Modelce.
Tak tedy, pro veliký zájem posílám narychlo ještě jeden obrázek.
Kočkám zdar! Kintaró

06.06.21.
Od té doby, co jsme byli na chalupě se něco ve mně změnilo. Nikdy jsem neměla ráda, když se mě někdo snažil pohladit. To jsem hned šla po ruce drápky. Nikdy jsem se nijak zvlášť hlasově neprojevovala. Obyčejné mňoukání obstarával vždycky Kintaró. Ten je stále hodně ukecaný. Někdy se u něho člověk ani nedomluví obyčejnou lidskou řečí, protože Kiny vyluzuje tolik různých zvuků a tak nahlas, že nic jiného, kromě něj není slyšet. Já ne. Doposud jsem byla vždycky velmi zdrženlivá ve všem. V mňoukání, v mazlení i v lezení tam, kam se nemá. Zato teď. Fakt nevím čím to je, ale lezu i na stůl, mňoukám každou chvíli, a pro pomazlení si dokonce sama přijdu. Co se to asi se mnou děje? Budu muset vyhledat nějakého psychologa.

06.06.25.
Při těch vedrech, která nastala, jsme se jeli zchladit na chalupu. Koho jiného by to napadlo, než naši Lenku. Tentokrát to ale nebyl tak špatný nápad. Protože jsme už celkem tušili, co nás čeká, chovali jsme se disciplinovaně. Tedy, neječeli jsme celou cestu autem a také jsme nevyběhli z přepravky rovnou na střechu. Vyluzovat jakékoliv zvuky totiž nemělo smysl, když nás nikdo nevnímal. Z přepravky nás tentokrát nepustili hned, jakmile jsme přijeli, abychom se zase nerozprchli každý jiným směrem, jako neřízené střely. Jenže Modelka se v té přepravce asi začala nudit, nebo co, a tak se pustila do mě. Vůbec jsem nepochopil, o co jí šlo, ale když zavadila drápky o můj kožíšek a vytrhla mi pár chlupů, začal jsem toho mít dost. Naštěstí si toho všimla Lenka a konečně nás pustila. Modelka mě stále pronásledovala a já neměl chvilku klidu. Tak jsem se o ni přestal starat a chodil jsem na dvorek jen když tam ona nebyla. Jenže to není všechno. Měli jsme na dvorku návštěvu. Přišla celá hladová, špinavá, neustále se drbala a byla..... překrásná. (Mám i foto, ale to sem dám až příště, zapoměli jsme ho na chalupě.)
Když jsem ji uviděl, řekl jsem si: „Tu musím mít, za touhle vyrazím třeba i nakonec světa,“ a seděl jsem a fascinovaně na ni hleděl. Ona zatím pojedla z mých granulí a lehla si do trávy asi dva metry ode mě. „Teď přišla moje chvíle,“ řekl jsem si a vykročil jsem směrem k ní. Přesto, že mé srdce k ní běželo, já jsem ušel ty dva metry asi za dvacet minut. „Jen žádný spěch,“ říkal jsem si a každý krok jsem si pečlivě promyslel. Snažil jsem se nevšímat si těch řečí kolem, jako: „To ti to ale trvá, a vždyť ji zatím přejde chuť, nebo kocouři tady jsou šikovnější.“ Ať si říkají co chtějí. Já jsem našlapoval pomalu a hlavu jsem vždycky natočil směrem od mé krásky, abych ji nevyplašil. „Vždyť ti zatím usnula, Kintaró,“ slyšel jsem za sebou. Kdepak. Má nádherná neusnula, jen zavřela oči z ohleduplnosti ke mně. Když jsem byl od ní asi půl metru, pomalu jsem si sedl a pak pomaloučku lehl do trávy, a čekal jsem, až se Ona probudí. Netrvalo to dlouho. Otevřela své nádherné oči a upřela svůj pohled na mně: „Tak už jsi dorazil, zlato?“ Všechno ve mně hrálo halelujá. Krev se ve mně vařila. Pak se má láska začala přede mnou kroutit, jako by si chtěla hrát. Lehla si na záda a tlapky natahovala ke mně a se mnou škubali všechny svaly v těle, i ty o kterých jsem nevěděl, že je mám. Už jsem to nemohl vydržet. Utekl jsem.

06.06.27.
Po celou tu dobu, co jsme byli na chalupě, mě Modelka nechtěla pustit ani k jídlu, ani na dvorek, ani dovnitř do chalupy, prostě nikam. Tak jsem se začal rozhlížet po okolí. Chodil jsem sám na výlety do lesa, nebo na louku a svět byl najednou tak zajímavý a krásný... jen mi v něm bylo smutno. Občas, když jsem měl už pekelný hlad, přišel jsem si pro misku jídla, ale stejně jsem se v klidu nenajedl. K jídlu přišla má nová kamarádka, má neznámá kráska, teď už známá. Nechal jsem ji jíst. Měla ještě větší hlad, než já, dokud ji Lenka nezačala dávat jídlo na jiné místo, kam si zvykla chodit. Pak jsem ale stejně neměl klid k jídlu, protože se zase objevila Modelka a sotva jsem vychutnal pár granulí, už mě zaháněla pryč. Všichni přítomní se mě zastávali, dokonce Modelku plácli, aby mě nechala jíst. Pomohlo to jen na chvilku. Modelka utekla na půdu, a ještě jsem nedojedl, už se zase vrátila. Zkoušel jsem si s ní hrát, zkoušel jsem na ni hezky mňoukat, zkoušel jsem si k ní lehnout, nic nepomohlo. Tak jsem se jí dál vyhýbal a pro jídlo a pro pohlazení jsem chodil tajně a jenom na dvorek.
Pobyt na chalupě skončil. Dobře, že tak. Měl jsem toho tak akorát dost. K mému zděšení mě Lenka nacpala do přepravky. To však ještě nic nebylo. Strachem mi spadly všechny chlupy z těla, když ke mně přidala Modelku se slovy: „Já vás srovnám. Odmítám tahat dvě přepravky, zvlášť, když mám jen jednu. Perte se a žerte se.“ Modelka tak teď měla oficiální povolení udělat si ze mě škrabadlo, ale neudělala to. Snad ji to už nelákalo, když to měla dovolené. Já nevím. Otočila se ke mně zadkem a lehla si. Učinil jsem totéž. Vždycky jsem se snažil dělat všechno jako ona, abych se jí vyrovnal. Cesta domů proběhla úplně v klidu a doma, sotva nás vypustili z přepravky, běželi jsme se napít a najíst. Spolu jsme se najedli, společně se umyli a oba jsme si lehli. Taky spolu. Modelka už byla zase jako dřív a já jsem byl hrozně moc šťastný. Jen, možná.... maličkost. Mám asi deficit v mazlení. Neustále, a to prosím opravdu stále a pořád, potřebuji hladit, drbat, masírovat.......