06.10.01.

Skoro celý minulý týden jsem strávil schovaný za sedačkou. No nedivte se. Víte jaký byl u nás blázinec?! Měnili nám stará okna za nová, plastová. Kdo to nezažil, neuvěří. Nejprve jsme museli vyklidit prostory u oken. Stěhovali jsme a přemísťovali tak dlouho, až nic nebylo na svém místě. Bylo to velmi deprimující pro mě i pro Modelku. Pak jsme rozložili fólie a papírové kartony na podlahu v celém bytě. To jsem ještě pomáhal, zatímco se Modelka válela na balkoně. Ten ale přišel na řadu taky. Museli jsme ho celý vyklidit. Když jsme celé to stěhování ukončili, všechno bylo jiné a jinde, než obvykle. Hned další den přišli chlapíci a začali dělat ještě větší nepořádek, než jsme udělali my. Nechápu, že jim to Lenka dovolila. Rozbili všechna okna, řezali a trhali a ničili. To já nesmím ani použít sedačku místo škrabadla. To je pak nějaká spravedlnost! Ten hluk, který u toho dělali! To kdybych já takhle dlouho a nahlas mňoukal... . Zalezli jsme s Modelkou za sedačku a tam jsme tiše čekali, až ti kazisvěti odejdou. Jenomže oni se k odchodu neměli a hned začali bouchat a vrtat, vkládali nová okna. No hrůza!
Skončili až večer. Tak to šlo den co den celý týden, jen s tím rozdílem, že pokaždé přišli jiní chlapíci a dělali jiné práce. Stejně jsem ale nevylezl. Modelka šla občas sama obhlédnout terén, ale vracela se vždycky se stejnou zprávou: „Je to stejné, zůstaneme zalezlí.“
Dnes už konečně nikdo cizí nepřišel a všichni zase stěhují zpátky, co před týdnem roztahali po celém bytě. Konečně se to všechno zase vrací k normálu.

06.10.05.

Tak nějak se nic neděje. Všechno je v klidu, ve starých kolejích. A přece! Přišel nám poštou reklamní balíček od firmy Whiskas, a v něm tolik dobrot! Lenka nám tuto značku obyčejně vůbec nekupuje, ale já vážně nevím proč, když je to všechno tak dobré. Všechny ty dobrůtky dohromady vážily asi 1 kilogram. Hned jsem po Lence vyprosil – vymňoukal jednu kapsičku. Tu se smetanovou omáčkou. Jakmile jsem ochutnal... hmmm....mňam. No co Vám budu povídat. Dokonce i Modelka to jedla, a ta je nějak vybíravá! To já mám rád cokoli. Dokonce i hořčici ulíznu z prstu. No vážně.

Kapsičky od Whiskasu nám prostě chutnaly. Já vím, já vím. Řeknete, že nejsou dost kvalitní, a dost zdravé... . Jenomže to říkáte vy lidé. Ale copak si také nedáte raději kus krásně nezdravého bůčku místo zdravých a výživných ovesných vloček? Dáte. A jak rádi. Většinou to nezdravé nám všem nejvíc chutná.
Za nás za kočky můžu říct: „Kočky by kupovaly Whiskas.“

06.10.11.

Dnes ráno, sotva jsem spatřil Lenku s přepravkou v ruce, schoval jsem se za sedačku. Modelka, chudák, tak rychlá nebyla. Lenka ji nemilosrdně popadla, strčila do přepravky a pak obě odjeli k veterináři. Když se vrátily, dozvěděl jsem se, že Modelka má zápal plic. Veterinář jí píchl antibiotika a nějakou protizánětlivou injekci. Už jsem se tady v deníčku zmiňoval o tom, jak veterináři ujíždějí na injekcích. Prostě se bez nich žádná návštěva u veterináře neobejde.
Je mi líto Modelky. Ona sice normálně jí, a taky si se mnou hraje, ale hned se zadýchá a slyším, jak moc nahlas jí tluče srdíčko. Držím jí všechny čtyři packy, aby se z toho rychle dostala. A sobě držím packy taky, abych to od ní nedostal. Tak jestli máte nějaké packy také vy, tak nám je taky držte.